Baaria

Chudoba, láska, touhy mládí, klukoviny stáří, pověstný italský temperament i všední smrt v hlavních rolích výpravné fresky o čtyřiceti vypjatých a přece voňavých sicilských letech.

Režisérovi Giuseppe Tornatoremu je padesát čtyři let. Pouhých padesát čtyři, chce se dodat. Proč? Protože Baaria vyhlíží jako dílo starce. 1) Návrat do rodného města a krajiny dětství. 2) Délka skoro maximální jakoby si režisér chtěl naposledy užít natáčení. 3) Bezzubost příběhu, která je s každou přibývající minutou stále očividnější. 4) Ale také jedinečné a nakažlivě temperamentní vyznání obrovské lásky k životu, ať je jakýkoliv, což vám nedovolí, abyste se v kině byť jen jedinou minutu nudili!
Osou vyprávění jsou osudy tří generací rozvětvené sicilské rodiny a jejích rozšafných sousedů. Léta pod nacistickým jhem či v komunistickém opojení ubíhají a lidé si navzdory politice prožívají své barvité historky, v nichž je potřeba někdy krást, i když není co, jindy doslova vytrucovat lásku, to když jsou všichni proti. Tohle totiž není příběh lidí, ale městečka, jímž velké dějiny jaksi protekly, ale ty malé zůstaly. Když se tu rozeběhnete po hlavní třídě, dost možná potkáte i sami sebe. A to je přece vzrušující zážitek!

70 %