Piko

Původně jich bylo v Praze zhruba dvě stě, ale přežilo jich jen deset. Osm z nich jsou bezdomovci. Poslední dva vyprávějí neuvěřitelný příběh drogy, která doslova změnila svět.
Možnosti českých narkomanů byly v 70. letech kvůli železné oponě výrazně omezenější než možnosti feťáků na západě, proto museli přemýšlet, chodit do knihovny a zkoušet. Výsledek se dostavil. Vynalezli pervitin v krystalické podobě vhodný k nitrožilnímu užití. A všichni na to doplatili svými životy. Přežili jen dva – vynálezce a první uživatel... Přeponou podivného trojúhelníku je policista, který po nich šel a přitom je respektoval.
Hollywood by z takové story udělal biják s oscarovými ambicemi, ve kterém by hrály ty nejzářivější hvězdy. Češi se látky chopili po svém. Piko tak není ani dokumentem, ani hraným filmem, ale patvarem, v němž se krátká a zajímavá povídání přeživších střídají s nudnými hranými scénami, které mají ilustrovat vyprávěné. Nápaditost tvůrců přitom většinou začíná i končí u toho, že režisér nakloní kameru a dobře živení herci významně šlukují cigarety. Stačí se podívat na strhující dokument Katka režisérky Třeštíkové a každému musí být jasné, že život ve stínu pervitinu vypadá docela jinak.

30 %