Muži, kteří nenávidí ženy

Seversky syrová krajina v jedné z hlavních rolí drsné detektivky o mocném podnikatelském rodu Vangerů, jednom čtyřicet let starém záhadném zmizení a tajemstvích, jež měla navždy zůstat pečlivě skryta.

Zapomeňte na Joanne Rowlingovou i Dana Browna. Milovníci knih po celém světě se teď klaní jinému jménu – Stiegu Larssonovi (1954-2004), švédskému novináři a spisovateli, odpůrci pravicového extremismu, který zemřel jen čtrnáct dní po té, co předal svoji trilogii Milénium nakladateli. Stal se z ní bestseller a se stejnými ambicemi vstupuje na plátna kin i filmová adaptace prvního dílu, film Muži, kteří nenávidí ženy.
Investigativní novinář Mikael Blomkvist tvrdě narazil. Před soudem nedokázal doložit důkazy k jednomu ze svých tvrzení, takže co nevidět bude muset nastoupit tříměsíční trest odnětí svobody. Ještě předtím ale přijme nabídku starého pana Vangera a pustí se do objasňování čtyřicet let starého zmizení Vangerovy neteře Harriet, půvabné nenápadné dívky, která pro někoho z rodiny asi představovala příliš velké nebezpečí, proto ji „odstranil“ či nechal „odstranit“. Účinnou pomocnici Mikael nachází ve svérázné milovnici tetování a piercingu Lisbeth Salanderové, která pracuje pro bezpečnostní agenturu a která se momentálně stále urputněji potýká se svým slizce úchylným opatrovníkem.
Na filmu je poznat, jak moc těžké bylo vecpat šestisetstránkovou knihu do dvoapůlhodinového filmu a že tak dánský režisér Niels Arden Oplev činil s maximální pečlivostí a ohleduplností. Milovníci literání předlohy si i tak ale budou stýskat, co všechno osekal, zjednodušil či úplně vynechal, proto možná byl na místě ještě silnější autorský přístup, který by víc myslel na výsledný film než na knižní předlohu.
Ve srovnání se Šifrou mistra Leonarda má působivější atmosféru, silnější zápletku i zajímavější hrdiny. Především Lisbeth v podání Noomi Rapace je nezapomenutelná.