Dešťová víla

Chvíli Dařbuján a Pandrhola, potom Slunečník, Měsíčník a Větrník a nakonec o statečném kováři… Výběr z českých pohádek režisér Milan Cieslar nově okořenil jen o islandské exteriéry.

Všechny klasické české pohádky už byly zfilmovány. Vtipná a sociálně soucitná Božena Němcová. Dějem zahlcený a strukturálně roztříštěný Jan Drda. I na efektní triky hodně spoléhající Karel Jaromír Erben. Ze zlaté kolekce zbývají už jen Dlouhý, Široký a Bystrozraký a to jen proto, že je na ně potřeba opravdu hodně peněz. A jelikož povážlivě vybrakovaní začínají být i Čapek s Werichem, tvůrci poslední dobou už jen recyklují a recyklují. Jako Dešťová víla.
Příběh lakotného sedláka Lakoty víc než připomene pohádku Dařbuján a Pandrhola. Čtyři živly zkoušející pevnost a charakter lidí odkážou k filmu Princ a Večernice (či k sázce Rozumu a Štěstí v Nesmrtelné tetě). A dlouhé putování s plněním mnoha úkolů zase nechá vzpomenout na snímek O statečném kováři. Záběry nádherné islandské přírody představují jen jakýsi bonus, lehce vyšperkovanou turistickou pohlednicí, která pro příběh není nijak zásadní. Dešťová víla tak neokouzlí, ani neurazí. Na jedné straně je trikově je přeplácaná a střihově kostrbatá, na straně druhé výtvarná podoba a nasazení herců dokáží leccos zakrýt.

55 %