Ulovit miliardáře

Kdysi ho považovali za největší talent českého filmu. Vždycky byl svůj a nikdy nepřestával kousat. Tentokrát ale Tomáš Vorel tepe nezřízeně a do všeho. Až je z toho jen křeč a škleb.

„Společenská a politická situace je stále stejná. Je jedno, jaká strana je u moci, jaký politik tam je, jaký režim právě vládne. Každý, kdo prahne po moci, se nechá nakonec nějak zkorumpovat. Tak to bylo, je a bude.“ Výrok Tomáše Vorla může sloužit nejen jako motto jeho filmové novinky ale zároveň jako popis expozice, zápletky i pointy vyprávění. V tomto filmu se totiž vlastně vůbec nic nestane. Byť se toho hodně odehraje.
Miliardář Grossmann chce koupit banku, což se nelíbí PR manažerovi ve státních službách Lehkému, proto si najme nezávislého novináře Skopového, aby Grossmanna mediálně znemožnil. Grossmann se ale za pomoci svých nohsledů rozhodne přejít do protiútoku - chce koupit nejvlivnější televizi a obrátit veřejné mínění na svoji stranu. Začíná pel mel, v němž první uplácí druhého, druhý třetího, třetí prvního…
Navzdory slibné expozici a tradiční Vorlově odvaze jít neohroženě do problémů a témat, do kterých se jiným nechce, se film záhy rozpadne do sledu tu vtipných, jindy (a to daleko častěji) trapných skečů. Podobně nevyrovnané jsou i herecké výkony, někdo hrát umí (Jiří Mádl), někdo se dokáže aspoň schovat za vlastní charisma (Tomáš Matonoha), jiní jen ochotnicky povlávají prostorem (Ester Janečková, Kateřina Sedláková).

P. S.: Na novinářské projekci režisér několikrát opakoval, že autor předlohy Martin Nezval nedávno získal titul JUDr. Tak mě tak napadá - nebylo to v Plzni?

30 %