Zlaté glóby, které Asociace zahraničních novinářů v Hollywoodu v neděli večer rozdala pošestašedesáté, mají pověst druhé nejdůležitější ceny, která se za oceánem v tomto zlatem těhotném období rozdělují. Tu a tam se nad tím někteří škarohlídové podivují (především poukazují na značnou obskuritu nemalé části té nepříliš veliké skupinky hlasujících), ale to je tak všechno, co s tím můžou dělat. Faktem zůstává, že výsledková listina Glóbů funguje svým způsobem jako značkovač při vytváření pomyslného seznamu oscarových favoritů.Bylo by tudíž zatraceně veliké překvapení, kdyby nebyl jedním z největších favoritů Danny Boyle se svým Slumdog Millionaire neboli Milionářem z chatrče (pod tímto by se u nás měl promítat od konce února). Ještě jsem ho neviděl, ale musím říct, že mi obecně dělá velikou radost z toho, v jak svěžího, originálního a povšechně kulervoucího režiséra se Boyle vypracoval (viz Sunshine).
Na druhou stranu mě ale stále zlehýnka prudí, jak málo pozornosti věnovali glóbaři Temnému rytíři, který stále považuji za nejlepší film loňského roku. Aspoň že ten Heath Ledger má oscarovou nominaci absolutně tutovou a sošku velmi pravděpodobnou.
Podobně je na tom ostatně i Katuše Winsletová, která dostala hned dva Glóby: Za mnou neviděného Předčítače (aka The Reader), mimochodem čerstvě distributorem odsunutého ze začátku února na duben, a za Nouzový východ, v němž je nezpochybnitelně famózní (totéž ovšem platí i pro Leonarda DiCapria... který má ale letos obecně vzato jen minimální šance). On mně vůbec tenhle Mendesův film připadl podstatně vydařenější, než Alence (viz o pár řádek níže). Ale o tom až zítra nebo pozítří.Veliký návrat slaví Mickey Rourke, který se před časem nadechl prostřednictvím Marva v Sin City, a Wrestlerem Darrena Aronofského (v němž, jak je evidentní z názvu, hraje bisexuálního kněze s rakovinou) ho Hollywood definitivně znovu přijal do své soucitné, chamtivé náruče. Pročež dost možná bude hrát v pokračování Iron Mana, pěknou shodou okolností s dalším velikým loňským comebackářem, Robertem Downeym, Ml.
Vypisovat tu nějaké výčty a statistiky je zbytečné, klikněte si na příslušný link o něco výše. Ještě něco mi udělalo radost? No jasně, Bruggy! Vloni jsem se u žádného filmu neřezal v kině smíchy tak, jako u velebrutálního celovečerního režijního debutu Martina McDonagha, a i když mu cenu v kategorii nejlepší komedie vyfouknul Woody Allen, potěšila alespoň ta hrstka nominací, a cena pro Colina Farrella, který byl takhle dobrý snad jen v Táboru tygrů, kterým se svého času prvně proslavil (to byl ale samozřejmě úplně jiný typ role).To by pro dnešek mohlo stačit. Tímto příspěvkem jsem chtěl nejen plácnout něco na glóbí téma, ale taktéž decentně upozornit, že jsem po několikaměsíční bloggerské pauze zpátky, a chystám i pár příspěvků hutnějšího druhu. Hasta la vista!
Příspěvky
