Protektor

Nechtěl nic víc než milovat svoji ženu. Nejdřív mu ji ukradl lesk stříbrného plátna, pak ji prohrál v ruletě s unikavě beztvarým, ale o to silnějším zlem.

Adolf Hitler kdysi prohlásil, že Čech je cyklistou, který se nahoře hrbí, dole však šlape. Právě tento citát uvozuje české válečné drama Protektor a naplňuje ho hned ve dvojím smyslu. Předně vypráví příběh manželů Vrbatových, jejichž vztah prochází na přelomu 30. a 40. let minulého století těžkými zkouškami. Nejdříve herečka Hana velmi rychle vystoupá k nebi filmové slávy a pak stejně rychle po nástupu fašistů díky svému židovskému původu padne na společenské dno. Rozhlasový reportér Emil se rozhodne ochránit ji tím, že se dá do služeb německé propagandy. Ani jeden z manželů v tu chvíli ovšem netuší, že jízdní kolo jako takové do jejich života brzy vstoupí osudovým způsobem a to v dobu nejméně vhodnou – po atentátu na říšského protektora, kdy všudypřítomné tlampače hlásí, že jeden z pachatelů prchá na dámském bicyklu...
Osudy smíšených manželství za okupace se už staly námětem nejednoho filmu, novinka režiséra Marka Najbrta se od svých předchůdců liší tím, že se na dobu dávno minulou snaží nahlížet ryze moderními vyprávěcími prostředky. Zatímco ale u obdobně pojatého Normalu nedávno zvítězila forma nad obsahem, tvůrci Protektora představují dokonale promazaný stroj, v němž do sebe ozubená kolečka zapadají s milimetrovou přesností. Pečlivá výprava, strojově neúprosná hudba, rafinovaná práce s obrazem, kdy černobílou kompozici jen vzácně rozbíjí akcent červené, například při milování nebo při míjení plakátů se seznamy popravených, k tomu teskně vědoucí oči Jany Plodkové v roli Hany… Možná až škoda, že to všechno tvůrci propočítali s takovou přesností, život totiž není rovnice, realita bývá ještě nevyzpytatelnější a překvapivější.

70 %