Věru veselý výlet

Z Letní filmové školy jsme se vrátili ve čtvrtek, chvíli mi ale tvrdilo, než mě přešel vztek a pocit absolutní marnosti. Ale víte co, je to všechno moje vina - neměla jsem podlehnout nepochybně dobře míněné snaze Alenky a Jardy zapojit se do akce Panorama filmové kritiky, která se v rámci LFŠ konala. Inu, znáte to z reklamy, následuj svůj instinkt.

Náš výlet do Hradiště souvisel s jednou s položek tohoto Panoramatu - domnívala jsem se tudíž, že jedu na besedu na téma "jak se dělá filmový časopis". Panečku. Základní problém byl v tom, že asi padesátku diváků z řad účastníků LFŠ bavila parta lidí, zastupující tuším sedmičku filmových časopisů z Čech, Slovenska, Maďarska a Polska, které byly ovšem velmi rozlišného druhu: od nás Cinema, Film a doba, Cinepur + internetový časopis olomouckých studentů filmové vědy 25 fps. Podrobnější profil zahraničních médií jsem nezachytila, neb jsme vinou kombajnu a objížděk dorazili pozdě, jsem si ale jista, že jedním z nich byl uměnovědný čtvrtletník. Zkrátím to - Cinema tu byla jediná, která neviděla nikdy korunu grantu ani dotace a musí se tedy živit sama. Pročež došlo pochopitelně k dosti paradoxní situaci, kdy jsme tu vlastně zastupovali ten prožlukle komerční bazmek, který kazí vkus mas, nepodílí se na seriózním rozvíjení intelektuálního potenciálu, nepozvedává úroveň kritického a teoretického myšlení a tak dále a tak podobně.Byla to akce, kam jsme zjevně nepatřili, navíc se beseda, vedená zcela bezkoncepční rukou málo informovaného moderátora, potácela od tématu k tématu, bez souvislosti, směru a logiky.

Já pochopitelně přeju všem filmovým vědcům a teoretikům, ať, pokud si seženou nějakou dotaci či grant, hloubají a analyzují do aleluja, jistě jim to přináší uspokojení, ale s konečnou platností jsem si uvědomila, jak odlišný jejich svět je. Jistěže je Cinema komerční, tedy v tom smyslu, že se sama sebou živí, ovšem odmítám být vnímána jako pokleslý produkt.

Zkrátím to - já se tak vytočila, z toho mlácení prázdné slámy, ušlechtilých apelů a intelektuálského nadhledu, které nikam nevedly a nepovedou, že jsem, obávám se, přestala být dáma. Někdy se mi to stane. Až mě to stálo fernet, jak jinak nepiju.

A když jsem si navíc spočítala, že nás tahle legrace stála půldruhého dne, a uvědomila si, kolik práce jsme za tu dobu mohli udělat, udělalo se mi až mdlo. Zuřila jsem (samozřejmě především na sebe) tak, až jsem si skoro pokazila zážitek z Temného rytíře. A za to mi žádný intelektuál nestojí.