Piko

Původně jich bylo v Praze zhruba dvě stě, ale přežilo jich jen deset. Osm z nich jsou bezdomovci. Poslední dva vyprávějí neuvěřitelný příběh drogy, která doslova změnila svět.
Možnosti českých narkomanů byly v 70. letech kvůli železné oponě výrazně omezenější než možnosti feťáků na západě, proto museli přemýšlet, chodit do knihovny a zkoušet. Výsledek se dostavil. Vynalezli pervitin v krystalické podobě vhodný k nitrožilnímu užití. A všichni na to doplatili svými životy. Přežili jen dva – vynálezce a první uživatel... Přeponou podivného trojúhelníku je policista, který po nich šel a přitom je respektoval.
Hollywood by z takové story udělal biják s oscarovými ambicemi, ve kterém by hrály ty nejzářivější hvězdy. Češi se látky chopili po svém. Piko tak není ani dokumentem, ani hraným filmem, ale patvarem, v němž se krátká a zajímavá povídání přeživších střídají s nudnými hranými scénami, které mají ilustrovat vyprávěné. Nápaditost tvůrců přitom většinou začíná i končí u toho, že režisér nakloní kameru a dobře živení herci významně šlukují cigarety. Stačí se podívat na strhující dokument Katka režisérky Třeštíkové a každému musí být jasné, že život ve stínu pervitinu vypadá docela jinak.

30 %

Legenda o létajícím Cypriánovi

I věci nejstarší leží v síti přítomného času... Výpravné historické drama debutující Marian Čengel Solčanské je víc o čase, smrti, smutku a pokoře, než o polepšeném lupiči a vrahovi.
Prudký déšt bičuje střechy a dvůr osamělého kláštera vysoko v horách. Počasí, že by ani psa nevyhnal. Jeden takový, zakrvácený, k smrti unavený se ale u brány právě svezl do mazlavého bahna. Kamaldulští mniši mu poskytnou přístřeší i pomoc, aniž by cokoliv věděli o jeho divoké a kruté minulosti... Jaká odplata či trest je za to čeká?
Startovní zápletka slovensko-polské koprodukční novinky vám nejspíš připomene bezpočet filmů, které už jste viděli. Prakticky stejně začíná například i český Řád se Sašou Rašilovem a Markem Vašutem v hlavních rolích. V daném případě ale omletá zápletka, ani její banální řešení nevadí, protože debutující režisérka Mariana Čengel Solčanská usiluje o víc. V melancholicky laděném, zvolna vyprávěném snímku chce rozjímat nad nadčasovějšími a v jistém slova smyslu i intimnějšími hodnotami, jakými jsou ubíhající čas, nevyhnutelnost smrti, zodpovědnost k druhým i sobě samému či pokora a odpuštění jako jediný způsob vítězství nad životem. Myšlenka krásná, realizace zajímavá, jen scénář úplně na nic.

50 %

Přežít svůj život

Starnoucí plešatý ženáč Evžen se zamiloval! Do krásné mladé dívky, která ho oslovila na ulici. Problém je ale v tom, že jenom ve snu. Co teď? Režisér Jan Švankmajer natočil svůj nejzábavnější film!
Sedmiminutové ovace publika na festivalu v Benátkách, nadšené ohlasy odborníků, recenze přirovnávající film ke „svůdné bestii“. Tak svět přijal autobiograficky laděnou novinku šestasedmdesátiletého Švankmajera Přežít svůj život, v níž si neodolatelným způsobem pohrává s psychoanalýzou. Jak je to doopravdy - jsou sny ztělesněním našich přání nebo ne?
Charakter a rytmus filmu určí už předmluva. Na plátně se ze všeho nejdřív totiž objeví samotný režisér a s potměšilým úsměvem chytrého, ale pořádně zlobivého dítěte divákům vysvětlí, proč herce ve svém filmu nechává tak málo hrát a o to víc je animuje jako večerníčkovské panďuláky. A pak už diváka zavede do zamotaného příběhu stárnoucího Emila, který vede dvojí život. Ve dne věrný manžel, v noci milenec tajuplné krásky v červeném, která ráda provokuje a ještě radši mění jména. Evžen tápe, kombinuje, přemýšlí a pomoc hledá u psychoanalytičky Holubové. Kdo má pravdu – Freud nebo Jung? A co si nakonec vybere Evžen – sen nebo realitu? Odpovědi hledejte v jednom z nejlepších českých filmů roku.

80 %

Občanský průkaz

Normalizační pendreky v obličejích puberťáků, kteří chtěli jen pít, poslouchat muziku a nepohrdat vlastními rodiči. Režisér Ondřej Trojan natočil retro, u kterého se svírá hrdlo.
Novinka režiséra Ondřeje Trojana, který to před necelý sedmi lety dotáhl s filmem Želary až k nominaci na Oscara, má určitě spoustu chyb. Pomalý a hodně popisný rozjezd, mozaikovitou strukturu vyprávění, v níž postavy na dlouho mizí a pak se zase objevují (anebo taky ne), poněkud statické aranžmá atd. atd. Má ale také jednu obrovskou přednost: Muziku, humor i dusno poloviny 70. let evokuje s takovou přesvědčivostí a intenzitou jako žádný jiný český film!
Čtveřice nerozlučných kamarádů Petr, Aleš, Popelka a Míťa právě dovršila patnáct let, proto ve společnosti povadlých karafiátů, pionýrských šátků a dlouhých proslovů dostávají od příslušníků Veřejné bezpečnosti občanské průkazy. Klukům je to celé pro legraci. O tři roky později už jim bude ale mnohem hůř. Jednak už velmi dobře vědí, zač je toho normalizační loket, a jednak zoufale nechtějí na vojnu. Odmítají ztratit dva roky života, nechtějí si nechat vymývat mozky, bojí se šikany...
Tohle není balastem zahlcené Vyprávěj, tohle je realita všedního normalizačního dne!

70 %

Román pro muže

Miroslav Donutil v hlavní roli úsměvného dramatu o muži, který si myslel, že za peníze si lze koupit všechno - obdiv, lásku i štěstí. Padnou mu k nohám i Vysoké Tatry, nebo...?

Předně zapomeňte na film Román pro ženy, který před lety natočil Filip Renč. Kromě autora předlohy totiž nemá s novinkou Tomáše Bařiny absolutně nic společného. Spisovatel a scenárista Michal Viewegh tentokrát postavil do popředí příběh tří dospělých sourozenců, kteří jako děti přišli o rodiče a vždy žili ve stínu a pod diktátem nejstaršího Cyrila. Právě on, dnes vlivný, zkorumpovaný soudce organizuje okázalou lyžařskou výpravu do Tater. Důvod? Nejmladšímu Brunovi zbývá posledních pár měsíců života a Cyril mu chce dopřát vše, proti vůli Anety i erotickou společnici Tali. Jde tu opravdu o milosrdenství nebo o něco docela jiného?
Upřímně řečeno, kdyby si Viewegh vyjasnil, o čem a v jakém žánru vlastně vypráví, všem by se ulevilo. Režisérovi Bařinovi zejména. Stejně jako v prvních Bobulích totiž dokazuje, jak šikovný a talentovaný filmař to je, protože z okázalého Nic dokázal udělat docela příjemné, byť malé Něco. Jen u hereckého vedení Miroslava Vladyky jaksi nepochopil, že mezi smrtelně nemocným a retardovaným je zásadní rozdíl.

50 %

Drnovické catenaccio aneb Cesta do pravěku ekonomické transformace

Všechno bylo možné, všechno bylo legální! Režisér Radim Procházka hravým a vtipným způsobem odhaluje pozadí jednoho z mnoha podnikatelských „zázraků“ 90. let.

Jak mohl uprostřed Drnovic, malé jihomoravské vísky, vyrůst stadion pro osm tisíc diváků? Kde byly kořeny onoho zázraku, který doslova katapultoval místní čutálisty 1.B třídy až do výšin první fotbalové ligy a evropských pohárů? Jednoduché otázky, na které není snadné odpovědět. Režiséru Radimu Procházkovi se to ale překvapivě daří.
Na začátku stojí pohádka o Honzovi (Gottwaldovi), který šel do světa a vrátil se domů nejen s polovinou království ale i celým drakem, uprostřed neodolatelný rozbor českého tunelování a na konci osvěžujícím způsobem odvážná úvaha o tom, že Američaně systém obchodování s dluhy převzali od nás, tudíž viníky současné světové hospodářské krize nejsou oni, ale my, na což můžeme být náležitě hrdí, neboť jsme konečně dobyli (a pobili) svět.
Procházka tak trochu klame tělem. Volí formu cestopisného dokumentu, jakousi obdobu legendární Cesty do pravěku. Pluje proti proudu času, rozhlíží se, ptá, občas klukovsky zlobí, ale hlavně odkrývá temná léta privatizace, kdy se penězům klaněli absolutně všichni.

Muži, kteří nenávidí ženy

Seversky syrová krajina v jedné z hlavních rolí drsné detektivky o mocném podnikatelském rodu Vangerů, jednom čtyřicet let starém záhadném zmizení a tajemstvích, jež měla navždy zůstat pečlivě skryta.

Zapomeňte na Joanne Rowlingovou i Dana Browna. Milovníci knih po celém světě se teď klaní jinému jménu – Stiegu Larssonovi (1954-2004), švédskému novináři a spisovateli, odpůrci pravicového extremismu, který zemřel jen čtrnáct dní po té, co předal svoji trilogii Milénium nakladateli. Stal se z ní bestseller a se stejnými ambicemi vstupuje na plátna kin i filmová adaptace prvního dílu, film Muži, kteří nenávidí ženy.
Investigativní novinář Mikael Blomkvist tvrdě narazil. Před soudem nedokázal doložit důkazy k jednomu ze svých tvrzení, takže co nevidět bude muset nastoupit tříměsíční trest odnětí svobody. Ještě předtím ale přijme nabídku starého pana Vangera a pustí se do objasňování čtyřicet let starého zmizení Vangerovy neteře Harriet, půvabné nenápadné dívky, která pro někoho z rodiny asi představovala příliš velké nebezpečí, proto ji „odstranil“ či nechal „odstranit“. Účinnou pomocnici Mikael nachází ve svérázné milovnici tetování a piercingu Lisbeth Salanderové, která pracuje pro bezpečnostní agenturu a která se momentálně stále urputněji potýká se svým slizce úchylným opatrovníkem.
Na filmu je poznat, jak moc těžké bylo vecpat šestisetstránkovou knihu do dvoapůlhodinového filmu a že tak dánský režisér Niels Arden Oplev činil s maximální pečlivostí a ohleduplností. Milovníci literání předlohy si i tak ale budou stýskat, co všechno osekal, zjednodušil či úplně vynechal, proto možná byl na místě ještě silnější autorský přístup, který by víc myslel na výsledný film než na knižní předlohu.
Ve srovnání se Šifrou mistra Leonarda má působivější atmosféru, silnější zápletku i zajímavější hrdiny. Především Lisbeth v podání Noomi Rapace je nezapomenutelná.

Největší z Čechů

Jeden dokáže prolézt squashovou pálkou, druhý má doma tisíce čtyřlístků, další trhá rekordy v pití piva pod vodou... Komedie Roberta Sedláčka o tom, že každý sen něco stojí.

Původně chtěl natočit docela jiný film - drama o kauze někdejšího vicepremiéra Jiřího Čunka. Grantová komise jeho úmysl ovšem nepodpořila, takže přijal nabídku pelhřimovské agentury Dobrý den a pustil se do ultralevného projektu o bizarních výkonech zapsaných do tuzemské Guinnessovy knihy rekordů... Režisér Robert Sedláček nebo hlavní hrdina jeho novinky? Oba! „Rozhodně ale nelze říct, že je to film o Robertu Sedláčkovi,“ brání se režisér. „Je to o filmaři, který se staví na roveň pelhřimovských rekordmanů – všichni se snaží splnit si nějaký sen, ovšem narážejí na souvislosti s tím spojené, dopouštějí se kompromisů, takže na konci se dost často sami sebe ptají: Chtěl jsem opravdu tohle?“
Sedláček představuje výjimečný a stále ne zcela doceněný talent českého filmu, byť za Pravidla lži už dostal Českého lva. Má osobitý rukopis, neotřelý pohled na svět, dar přesného pozorování, odvahu reflektovat současnost, schopnost vést herce k výjimečným výkonům... a občas taky málo ostré nůžky.

80 %

(K)lamač srdcí

Hříšný tanec? Láska nebeská? Mamma Mia? Zapomeňte! Žánru romantické komedie teď vládne profesionální lamač srdcí Romain Durris a Vanessa Paradise, kterou musí do deseti dnů svést.

Pokud vám bude někdo vyprávět zápletku filmu, moc nadšení ve vás asi nevzbudí. Příběh profesionálního svůdce žen, který za úplatu rodičů, sourozenců či přátel rozbíjí neperspektivní vztahy, totiž zavání ždímáním již několikrát vyždímaných klišé. Jenže světe, div se, trojlístků scénáristů se podařilo sto pět minut filmu nabít jiskřivým vtipem, nadupanou akcí, příjemně recyklovanou romantikou (velmi důležitou roli tu hraje právě legendární Hříšný tanec!) i snesitelnými dávkami citových výlevů. Hodně určitě pomohly exotické exteriéry monackého knížectví i šikovně namixovaná hudba, to podstatné ale spočívá ve výstavbě situací a jejich pointování.
Jejich králem je belmondovsky neodolatelný Romain Durris v roli svůdníka Alexe, který umně využívá nejrůznější fígle k získání ženských srdcí. Pak ovšem narazí na zakázku, se kterou ne a ne hnout - svést šťastně zasnoubenou, chytrou a velmi ráznou Juliette (přesná Vanessa Paradisová) dřív, než se vdá. Tedy do deseti dnů. Stokrát ověřené triky nezabírají, peníze docházejí, mužova ješitnost stoupá...

85 %

Salt

Dvojitá agentka Angelina Jolie a uniformy českých vojáků v hlavních rolích obří zpravodajské hry, v níž mají být zabiti ruský i americký prezident a naštvána miliarda muslimů.

Pamatujete si ještě Jacka Bauera ze seriálu 24 hodin? Protiteroristický agent v něm musel v limitně krátkém čase hodně krkolomným způsobem odvrátit katastrofu globálních rozměrů. Pokud to celé vynásobíte dvěma (až třemi) a hlavního hrdinu zaměníte za ženu, dostanete Salt – akční film, který se úvodní svižné tempo dopované hudbou Jamese Newtona Howarda snaží stále stupňovat a který se nebojí opravdu divokých kombinačních zvratů.
Agentka CIA Evelyn Salt (Angelina Jolie) byla přeběhlým ruských agentem obviněna ze špionáže pro Moskvu. Navíc prý hodlá během nadcházející návštěvy zabít ruského prezidenta. Evelyn na nic nečeká a dává se na útěk. Aby našla a zachránila svého milovaného manžela nebo aby rozpoutala globální světový konflikt? Jedno je jisté, ji i diváky čeká během následujících minut spousta honiček, stříleček a ještě víc překvapení!
Nebýt obrovského charismatu Angeliny Jolie a solidního řemesla režiséra Phillipa Noyce vznikl by asi trapně-komický blábol, takhle ale oba dokáží budit zdání slušného technothrilleru.

50 %